|
Otazky pre Vas:
1. Ako casto chodievate takto napriec krajinou a preco?
Teplé a slunečné počasí zláká k jízdě snad každého, nejen majitele vozu
Ferrari.
Kolik času mám právě k dispozici, podle toho volím trasu.
Nejraději vyjíždím na akci na některém ze závodních okruhů.
Rád si užiju síly stroje v bezpečí s vhodným zázemím a zkouším, co já se
strojem,
či stroj se mnou, svedeme.
Na Slovensko jsem já osobně přijel se svým Ferrari poprvé.
Poprvé je zde i Ferrari Owners Club Česká republika.
Jde o historicky první mezinárodní akci českého oficiálního klubu
majitelů Ferrari,
jen nedávno založeného,
Máme zde mimořádnou příležitost k pořízení historických snímků a osobně
mám
příjemný pocit z toho, že jsem "u toho".
Na této akce vzali účast i majitelé Ferrari, kteří v klubu organizovaní
nejsou, ale jsou mými přáteli, či známými ze závodních okruhů či
z různých vyjíždkových akcí, které se často organizovaly ještě před
založením tohoto oficiálního klubu.
2. Preco ste sa rozhodli prave pre znacku Ferrari?
Zlákalo mne kouzlo sportovního odkazu, které značku Ferrari doprovází.
Jako žák jsem závodil a vyhrával okresní i krajské přebory v cyklistice,
potom o druhu mých vozidlech rozhodovala ta která profese.
Poté, kdy jsem to nutně potřeboval a vozil se v takřka
"jezdící kanceláři" s řidičem , (pozn.: poslední BMW AXL 750)
se konečně mohu věnovat také trochu tomu, co mne osobně zajímá.
Jsem ferraristou a poměrně dlouho (od roku 1984) majitelem závodních
chrtů - greyhoundů,
kteří s sebou také nesou silné kouzlo sportovního odkazu.
Jejich design nebyl zkoušen v aerodynamickém tunelu, ale šlechtěn
tisíciletími.
Nemají na sobě nic, co by zbytečně zpomalovalo jejich výkon, každé deko
navíc se u nich,
stejně jako u závodních Ferrari, počítá.
Tak jako greyhounda směla kdysi vlastnit pouze šlechta, tak i při
pořizování
Ferrari si potenciálního kupce v Maranellu napřed prověří, než mu
vozidlo prodají.
Oba racing fenomény velmi obdivuji a velmi si je užívám.
3. Stretavate sa s obdivnými pohladmi ludi, ked niekde zaparkujete?
Jsem potěšen, asi jako každý, když mne někdo předjíždí proto, aby si
Ferrari mohl
prohlédnout, někteří prosí, abych zpomalil. S hrdostí k příslušnosti ke
značce
vždy vyhovím. Podstatně méně jsem potěšen, když mi v pražské ulici
nečekaně před
jedoucí vozidlo vstoupí s omluvnými posunky skupinka turistů a začnou se
fotit.
K zaparkovanému vozidlu se někdy nemohu prodrat a mnohdy čekám až
skupinka
fotografujících a prohlížejících prořídne.
Není to všude a v každou hodinu stejné, s nejsilnějším obdivem značky
Ferrari
se setkávám na turisticky silných místech v Praze.
4. Kolko aut je registrovanych vo vasom ferrari klube?
To je dotaz spíše na předsedu našeho klubu, pokud jde o přesná čísla,
neboť
přihlašování nových členů stále probíhá.
Náš klub se takříkajíc teprve narodil a za sebe mohu říci, že je trochu
škoda, že se tak nestalo dříve. Ale zase bych nebyl přítomen této
historicky první mezinárodní akce Ferrari klubu.
Dnešního dne je zde více než deset Ferrari z Česka a několik ze
Slovenska.
členy klubu lze předpokládat dle klubového odění, ve kterém i mne na
této
akci můžete vidět.
5. Kde ste sa spoznali s Jožkom Rážom?
Nabídka spolupráce přišla ze Slovkoncertu a nedala se odmítnout.
Pracovat s Elánem byla pro mne čest a já mohu neskromně prozradit své
přesvědčení,
že si vybrali v té době toho nejlepšího mistra zvuku s vlastním
špičkovým sound systémem.
Z těchto důvodů jsem po osmi letech zanechal svého zaměstnání, pro které
jsem promoval
na vysoké škole a doplnil jsem řady svobodných umělců na Slovensku.
Do teamu jsem, myslím si, zapadl dobře a nemusel se věnovat pouze
zvukařině, ale i
managementu techniky jako celku. Mohl jsem si koncertů více užívat. Byl
jsem tomu rád,
protože jsem byl předtím i aktivním amatérským hudebníkem, který hrál na
flétnu, kytaru
a saxofon a ne špatně jsem i zpíval.
Fenomén jménem Elán mne doslova "dostal".
6. Aka farba ferrari najviac prevlada vo vasom klube?
Myslím že vede červená barva v různých valérech.
7. Je to drahy konicek?
Myslím že není nejlevnějším, ale ani nejdražším ze všech možných
koníčků.
Je však jedním z nejúžasnějších.
Sedíte na tvrdém nepohodlném sedadle, cítíte zřetelně kvalitu vozovky
pod sebou.
Pokud máte spolujezdce, nedomluvíte se.
Žádné rádio, žádné zprávy z rozhlasu, DVD, nebo navigace.
Za sebou máte řvoucí motor a dotknete-li se plynového pedálu, zamíchá
vám to mozek.
Cítíte sílu stroje, vnímáte "koně" pod kapotou a řeknete si - to je
super pocit.
Zkrotil jsem několik set koní. Tento adrenalin by "oživil i mrtvého".
Všechny "jezdící obýváky" jdou v tu chvíli stranou a jste okouzlen jen
Ferrari.
Dakujem a pekny den prajem!
|
|
