Zahnízdilo se to tam důkladně

Přečetla si dostihový kalendář, přečetla si propozice, podala přihlášku, viděla web, přijela,
a přesto řvala v pokladně – já chci dva běhy.  
(v dostihovém kalendáři jsou  běhy číslovány a nenachází se tam žádné semifinále a finále v jeden den, v propozicích také ne, v rozlosovaných bězích také ne). 

Přečetla si dostihový řád, a ten kdo je na dostizích nejvyšším zástupcem pořadatele -  je tam uveden dokonce červeně  – a přesto verbálně napadla – pracujícího fotografa! 
Pak ještě řvala cestou k vratům závodiště – na technika úklidu!    

Přihlásila se loni na raut spojený s českým derby v hodnotě 1.000,- Kč/osobu – a nepřišla.
(Pouze profrčela kolem nás v autě se svým vedoucím - asi to bylo výhodné).
Přihlásila se letos v březnu na koffeebreak v hodnotě 220,- Kč a - nepřišla.
Jo, jo, když někomu tahá zbytečně z kapsy – to ji nerozhodí, a dokonce se ani neomluví. Přesto byla na naše dostihy přijata. A to jsme neměli dělat.  

Kromě výše uvedených špatností navíc ještě špatně čte, špatně vidí, špatně uvažuje
a očekává něco, k čemu jsme se vůbec nezavázali – a chová se - jako ve čtvrté cenové.
Tam jeden druhého neposlouchá, tam se nemluví - tam se řve.

Inu, nepřekvapuje nás to, a už ani nezaskakuje. Tohle a „onohle“ míváme v různém provedení  - z této strany -  imrvére.

Jakápak firemní kultura, vyjádřeno kdysi z míst vyšších, nikoli našich.
Stížnosti už dávno nepodáváme.   
Ryba přeci vždy smrdí od hlavy.


Jméno autora v redakci