Za zvuku písničiky "Bájo kam jdeš? Na Praskačku!" zahájil legendární Bája dostihový den.
V této písni svolává greyhound Bája ostatní greyhoundy na závody na Praskačku.
Píseň je všem dobře známá, jelikož kromě známých zpěváků v ni zpívají i někteří členové ČGDF.
Bája se svou paničkou divákům předvedli ukázku běhu prostého, který vzpomínkou na léta 30. je.

- výňatek z knihy „Kronika greyhounda“, autorky paní Ing. Věry Babincové:
 

77. výročí I. Mezinárodního dostihu chrtů v Československu
Dnešního dostihového dne se vrátíme do roku 1930, kdy pražské sportumilovné obecenstvo mělo poprvé příležitost  vidět druh sportu, který se do té doby v Praze nevyskytoval.
Přes nevlídné podzimní počasí se přišlo podívat několik tisíc diváků na letenský stadion, kde sledovaly do pozdních odpoledních hodin první dostihy chrtů.  

Jak vypadaly jednotlivé soutěžní disciplíny?

Disciplíny ve kterých se tehdy  závodilo, dnes už způsobují úsměv. Ale nějak se začít muselo. Protože dostihy tehdy patřily koním, tak se podle nich uzpůsobily další soutěže pro chrty. Trať byla maximálně dlouhá 300 m,ale většinou pouze 140 m, běhalo se bez tažené návnady, tak aby pes běžel ke svému pánovi. Psi se vypouštěli z dřevěných boxů, nebo byli drženi psovody, a ti na znamení praporkem psa pustili. Psi běželi ke svým majitelům, kteří mávali šátky a psy povzbuzovali. Tomuto způsobu běhu se říkalo – běh prostý.

Následovala další soutěž – běh  s překážkami.  
Na stejnou dráhu byly nainstalovány pevné překážky vysoké 75 – 80 cm