A
pak zase pěkně k dílu. Co se připravilo, se také zase uklízelo. Také bylo
třeba závodiště rádně „zazimovat“, například „ferrari koberec“ z dekorovacího
stanu vyčistit, stočit a odnést do sucha. (Ne jako předchozí hospodyně,
která ho tam nechala ve vlhku máčet sněhem celou zimu, až počal
plesnivět.)
Taková „próza“, jakou je práce, ta se nepříčí jen některým. A jakoby
tohoto „daru pracovitosti“ neměl každý a někdo jej naopak měl naopak
naděleno měrou vrchovatou.
A tak jsme pobíhali, deinstalovali, odnášeli. S chutí a s jakýmsi vnitřním
veselím.
Je totiž pro některé zcela jedno, jestli popadnou volant vozu ferrari, či
násadku koštěte a zametou koberec v barvě ferrari – dočista dočista. Užijí
si totiž s chutí toho i toho. Co dělají, dělají rádi, na co sáhnou, to se
jim daří. Profese není důležitá.
A tak vespolek čistili, uklízeli, nosili a – chechtali se. Líbila velice
„logistika“, kterou trefně aplikovali, když nakládali věci k odvozu do
aut, líbila se „správa majetku“, „úklid hospodyně“, a mnoho dalších
profesí.
Ztemnělý areál
závodiště měl své kouzlo.... |