S Františkem Ringo Čechem jsem se seznámil koncem 50 let, senzačně bubnoval, ale hrát s ním v jedné kapele nebyl žádný med.

Po zkoušce jsme vždycky vzali mladého Frantu někam na dvě deci, přesto že byl nejmladší, pořád jenom reptal, na všecko měl kecy.

Říkali jsme mu, aby neodmlouval, poslouchal a nedělal z nás voly, jinak že se u jazzu neudrží a půjde hrát odporné rock and rolly.

Ve Storyville Jazzu hrál dvě léta, pak přišla jeho první zatáčka, poslal nás někam, vzal buben a šel hrát do kapely Pavla Smetáčka.

 
Táhlo ho to ale jinam, po čase zanevřel na všechny jazzové bandy, nechal narůst vlasy, odřel cihlou džíny, zaklepal u Petra Jandy.

 
V Olympiku byl František Čech několik let šťastný jako malé dítě, dal si jméno Ringo a začal hrozně toužit po vlastním bigbítě.

 
Sestavil kapelu, dal jí jméno Shut up, což je česky drž hubu, oškliví muzikanti sami nic nezmůžou, k tomu došel u piva v klubu.

 
Při hledání zpěváka hezouna nemusel chodit daleko od domu, ze skupiny Matadors přetáhl štíhlého blonďáčka Viktora Sodomu.

Viktor byl vynikající zpěvák a šoumen, ale také dobrák od kosti, takže byl ochotný zpívat kapelníka Františka Ringo Čecha blbosti.

Neudělal špatně, díky tomu nastaly pro něj i Frantu sladké časy, skupina Shut up oblbla svými Parními stroji a Papoušky masy.

A jak už to bývá, přišla v nejlepším jako v každé kapele pohroma, rozešli se textař, kapelník František Ringo Čech a Viktor Sodoma.

Franta vzal zajímavého Jirku Schelingera a dal se zas do práce, udělali plno krásných písniček, ale už to nebyla taková legrace.

Po nevydařeném bratislavském Jirky Schelingera hrdinském kousku,Ringo byl zas na startu,hrozilo,že si časem nekoupí ani housku.

Záviset na hvězdě již se mu nechtělo, on sám se učil zpívat honem,Praha už ho nudila, tak začal jezdit s karlovarským Metronomem.

Frantovi kvůli pitomé muzice nejlepší léta hrozně rychle utekla, jednou v poledne se probudil a zjistil, že nádoba prostě přetekla.

Nikdo nechápal, co to toho starého cvoka na stará kolena napadlo, že nechal muziky a zpívání a založil Čechovo prozatímní divadlo.

K plnému uměleckému vyžití mu však nestačila divadelní prkna jen, mnoho chtěl národu sdělit, muselo to z něj i jinými cestami ven.

Píše knihy, maluje obrazy, řeční coby Zemanův sociální demokrat, abychom se všichni měli dobře, aby nás kapitalista moc neokrad.

Jeho zbraně jsou jazyk a tribuna, papír a pero, barvy a štětec, z knihy poznáme, že je také trochu čuně a ne jenom nudný světec.

Já ji nečetl, ale mám tušení, že Frantu – génia přiblíží lidem, vy co se zhnusíte, neřvěte,neplijte, berte to raději z klidem.

Když na to nemáte, tak už to nečtěte, pokoušíte jenom mrtvičku, na ÚV nepište, Muller už nestřeží, příště si kupte radši Babičku.