Moderátor ohlásil sólo
běh chrta, který se dnešního dne loučí se svým aktivním obdobím
posledním svým během – greyhounda Andyho z Měňan.
A protože pan veterinář Andymu doporučil start na kratší distanci
v samostatném běhu,a Andy doporučení přijal – odběhne si svůj poslední
dostih na distanci 87 m – z ruky – bez zajíce.
No jo, ale jak takového zkušeného závodníka přimět k tomu, aby běžel?
Andy je profík, u startovacích boxů trpělivě na zajíce čekal a na
zástupce vlastníka – pana Grondola – pranic nedbal, jeho přivolávání
nechtěl slyšet.
Ani voňavá šunka s ním nepohnula, kterou mu předtím dali očuchat.
Jaképak šunky, jaképak to falešné návnady – Andy čekal poslušně na
zajíce.
Až pana Nevrklu napadl spásný nápad – a vystrčil do dráhy návnadu na
tyčce.
To Andy zná. Když má Andy všechno „v řádku“, teprve běží.
Takový pořádkumilovný, dobrácký, ustaraný pejsek to je, o svého
bratříčka Aldíka, ač jsou z jednoho vrhu a jsou tedy stejného stáří, se
odmala přepečlivě stará, čistí mu ouška, ošetřuje jej, ochraňuje jej a
když se Aldíkovi něco bolavého přihodí – pláče s ním.
Naříká, když bratříčka vedou k doktorovi a nepřestane, dokud se nevrátí.
Andyho oči vypovídají o tom – „že má všechno
prostě na starosti“.
Cítí se rozpolcen, má-li řešit, zdali se odebrat do pelechu za
bratříčkem, když by byl raději v blízkosti páníčka.
Andy si naposledy vystoupil na stupně vítězů – s jedničkou na stupni,
s jedničkou na dečce.
Dle všeho je i nadále jedničkou, a to v myslích svých páníčků, a to
spolu se svým bratříčkem – ten už dávno běhat nemůže.
Tento slavnostní akt totiž doprovázela nová písnička o chrtech s názvem
„Greyhound´s Day, která zde měla (v demosnímku) svou premiéru.
Krásná a s citem nazpívaná píseň s velmi dojemnou melodií i textem –
opravdová hymna chrtů.
Tuto píseň vyprodukoval pan Grondol v Greyhound Company na počest Aldíka
a Andíka a potažmo na počest všech chrtů, kteří mají svůj svátek –
Den greyhoundů.
Úspěšnou produkci a premiéru této písničky si nadělil právě
k příležitosti tohoto nevšedního dne.
Těžce soudit, kolik ze zde přítomných bylo opravdu dojato, když píseň
dozněla a proč se panu Grondolovi stahovaly koutky rtů do typické
„podkůvečky“ a proč se náhle vzdálil.
Také pan Želinský a paní Grondolová jevili značné dojetí a posléze
objali pana Grondola s výrazem – který netřeba komentovat.Víme však již
z dřívějška, že písničky o chrtech pomáhají panu Grondolovi překonávat
mnohé svízelné okamžiky života.
Takže si jen můžeme zopakovat „nejsilnější“ okamžik písně:
"Jen ty
jsi můj svět
A když pánbůh se splet
A sny jsou na draka
Věřím na Greyhound's Day
Jen ty jsi můj svět
A ten zázrak si sved
Nic víc mě neláká
Věřím na Greyhound's
Day"
