První oficiální měřený
trénink dostihové sezóny byl spjat s významnou událostí naší členské
základny - dva z funkcionářů dostihů a tréninků dosáhli významného
životního jubilea. Paní Ing. Věra Babincová, inženýr věd genetických a
poradce chovu spolu s panem Jindřichem Erbsem, světovým startérem a
tréninkovým specialistou, připravili velkolepou hostinu, jejíž menu bylo
hodno hotelu Ritz.
Všichni připravili pro
jubilanty dárky a různá překvapení, jimiž uctili výše zmíněné, ale i pro
další jubilanty, kteří v měsíci březnu narozeniny slavili. Protože těch,
kteří ve znamení „ryb“ se narodili, bylo povícero, opravdová „rybí
smršť“ se tohoto dne konala.
Připravili jsme si
omezené kapacity účastníků tréninků - nečlenů, ale protože se nám
odmítnutých, kteří se do limitu nevešli, zželelo, připravili jsme
trénink pro všechny zájemce, ale pouze s jedním během. Jinak bychom měli
ze slavnostního oběda asi večeři. A takové pochoutky, jaké byly
připraveny, bychom si okorat nenechali.
Jeden ze zájemců na jeden běh nereflektoval a poslal nám SMS zprávu
s tímto textem: ...“Mimochodem, na pískové dráze s nekonečným
zajícem jsou kapacitní důvody nepřijatelné“. Odpověděli jsme mu:
Mimochodem, koukněte na web, jubilea jsou jubilea a kapacity jsou
kapacity. A pak druhou SMS: „Pokud chcete zítra dělat startéra,
vodiče návnady, časoměřiče, traktoristu, přijďte, budeme tam až do
večera.“
Jubilea byly jubilea a
práce nás nikdo nezbavil, neboť kapacity těch, kteří by byli ochotni
pracovat, jsou jaksi nízké i dali jsme se s chutí do toho.
První měřený trénink
přinesl překvapení příjemná i nepříjemná, excelovali psi i lidé.
Přišla k nám skupina lidí, typických znaků, kteří se zřejmě domnívají,
že s poplatkem za použití dráhy mohou užívat cokoli k čemukoli a
jakýmkoli způsobem. Typické barvy „myslivečků“ poněkud ustoupily, ale
související s tím zřejmě pocit, že se nacházejí někde na „mezi“ -
nikoli. Nedodržovali mnozí tréninkový řád, nedodržovali pokyny,
vstupovali tam, kde vstup byl pokynem na tabulce zakázán, ničili náš
majetek. Věnovali se fotografování, nikoli svým psům, takže
zaměstnávali ostatní účastníky jejich odchytem. Domáhali se vstupu do
areálu dávno poté, co tréninkový provoz již byl zahájen a všichni se
věnovali své práci. Dva z „whippetářů“ byli přistiženi při tom, jak
jejich pejsky nechávali volně „očůrávat“ okrasné keře i květiny, a to
v bezprostřední blízkosti kolíčku s nápisem – čůrací kolíčky. Rozlézali
se kolem celého oválu, buďto byli téměř každý druhý za „fotografy“, nebo
diváky na zcela nevhodných místech a při bězích greyhoundů zvedali své
whippety a vykřikovali „kůžička“, kůžička“, namísto toho, aby své
psy raději učili klidu, jestliže se jich „kůžička“ netýká a zejména, aby
dopřáli běžícímu greyhoundovi klid ke stíhání návnady. Ověšovali se nám
při lovení svých foto-úlovků na plot, „vyvěšovali“ tak jeho nosné dráty.
Vjeli i s auty do prostoru, ve kterém neměli co dělat. Jedna
majitelka whippeta si areál závodiště chrtů zcela zaměnila s nějakým
rekreačním areálem, neboť dopřávala svému dítěti hrátky na naší deponii
toho nejjemnějšího písku (v úhrnné hodnotě i s dovozem za 24.000,- Kč),
specielně prosetého, který je určen na povrch tělesa dráhy. Když se
dítko vydovádělo, vyslala jej tam podruhé. Na „písek“ k nám přišla, ale písek nám ničila. Její obranou
byl útok – cože si dovolujeme její výskající ratolest vyvádějící na
písku - fotit. (O brigádě, ve které by to ona paní alespoň uklidila -
nehovořila.
Zdržovali se někteří bezdůvodně ve startovacím prostoru, někdy byl problém
nafotit majitele startujícího chrta v důstojných kulisách.
Někdy byly kulisy i hodně „pikantní“.
Ještě že excelovali i startující psi.
Ale pěkně popořádku....